Americká spisovatelka Linda Howard by se dala zařadit do skupiny autorek, které si sama pro sebe označuji jako wellness. Je velmi známou a ceněnou autorkou romantických knih pro ženy, dokáže však některé své příběhy okořenit i pěknou dávkou napětí. Tento román je jedním z těch, které jsou méně romantické a více akční, proto mě i více bavil.
Jak byste se cítili, kdybyste se ráno po probuzení podívali v koupelně do zrcadla a zjistili, že se díváte na sice povědomou, nicméně nepochybně cizí tvář? Nejdřív tomu nemůžete uvěřit, poulíte oči, pak usilovně mrkáte a nakonec jste vyděšení jako králíci. Přesně tohle se stalo hlavní hrdince Lizette, která nemůže uvěřit, že její nudný, jednotvárný a perfektně předvídatelný život se pomalu ale jistě rozpadá. Nejen, že se na ni ze zrcadla dívá jiná tvář, než jakou si pamatuje, ale navíc ji trýzní silné záchvaty bolesti hlavy pokaždé, když se snaží rozpomenout. Začne pochybovat o svém duševním zdraví, snaží si vybavit, jestli prodělala nějakou plastickou operaci, ale nic takového si nepamatuje. A vlastně je to s její pamětí celé nějak divné. Dobře si pamatuje své dětství a rané mládí a pak tma a nic až do doby před třemi lety, kdy začala pracovat v nudné firmě Becker Investments. Nepamatuje si nic, co bylo po ukončení vysoké školy a před nástupem do firmy, roky jako by zmizely v černé díře. Postupně se jí přece jen začínají vybavovat malé útržky, které jsou však matoucí a zvláštní. Jako by měla znalosti a dovednosti úplně jiné osobnosti, než jakou je teď. Navíc se zdá, že se ocitá v ohrožení života neznámými a vysoce nebezpečnými protivníky. Ještě že má tajemného ochránce, kterého si pojmenuje pan X. I on však může být ohrožen, pokud by se Lizette na ty ztracené roky rozpomněla…
Knihu jsem četla s příjemným pocitem lehce a nenáročně plynoucího příběhu, který je zábavný, napínavý a akční. Děj i závěr jsou sice lehce předvídatelné, ale příběh ani styl nejsou hloupé a je to velmi dobré odpočinkové čtení. Zkrátka wellness.
Ukázka:
Paranoia, duševní porucha, je pravděpodobnější než úraz. A to je nepříjemné, protože nechce být paranoidní. Mají duševně nemocní podobné pochybnosti, nebo si jsou jisti svým přesvědčením? Nevěděla, čemu má věřit. Nakonec se rozhodla důvěřovat svým instinktům. Zaujala ji navigace na displeji palubní desky. Auto je vybaveno GPS. To znamená, že lze sledovat polohu auta, ať jede kamkoli. Vůbec si nepamatuje, že kupovala tohle auto a nezdá se jí pravděpodobné, že by si ho koupila. Asi jí ho vybrali a poté vybavili štěnicemi a sledovacím zařízením. Neví, jak se tyhle věci dají odhalit. Ví ale, že je to možné.
…
Po zádech jí přejel mráz a ostrými hroty zasáhl týl. Instinkty na ni křičely a jí se nelíbilo, co sdělovaly.
Sledují tě.
Odposlouchávají tě.
Vědí, kde jsi.
Hodnocení: *****
