Kniha americké spisovatelky Daryndy Jonesové byla pro mě příjemným překvapením. Nemám v oblibě příliš romantické příběhy a trochu jsem se obávala, že tohle bude tzv. „paranormální romance“ sladká, až z ní trnou zuby. Spisovatelka se však naštěstí držela pravidla „všeho s mírou“ a výsledkem je zábavný koktejl nadpřirozena, romantiky, vtipu i napětí.
Hlavní hrdinka Charly Davidsonová je přidrzlé soukromé očko, mladá, hezká a chytrá. Kvůli své schopnosti vidět mrtvé se už jako dítě dostávala do nepříjemných situací, a tak se musela naučit svoji odlišnost před ostatními lidmi skrývat. Teprve později pochopila, že funguje jako jakási brána, kterou procházejí někteří mrtví ze světa živých „tam na druhou stranu“. Charly sama sebe pojmenovala Smrtka, a pomáhá těm, kteří z našeho světa nechtějí, nebo nemohou odejít hned po své smrti. Bývají to lidé, kteří nechtějí opustit své milované, aniž by jim ještě řekli něco na rozloučenou, nebo také oběti trestných činů, toužící po potrestání viníků.
Charliny schopnosti hovořit s mrtvými využívá její strýček Bob, kriminalista, který má díky tomu vysokou úspěšnost při řešení vražd.
V tomto příběhu Charly pomáhá při hledání zabijáka tří právníků a hlavně motivu tohoto zločinu, který je dlouho nejasný. Do toho se musí vyrovnávat s neuvěřitelně živými erotickými sny o překrásném mladíkovi, který je záhadný, nebezpečný, ale přitom tak sexy! Při pátrání se musí Charly ponořit hluboko do své minulosti a propojit dávné podivné vzpomínky se současností.
Kniha je prvním dílem volného cyklu a já jen doufám, že bude mít hodně pokračování. Věřím, že mnoho čtenářů si okamžitě zamiluje odvážnou a vtipnou empatickou hrdinku, která má pusu pěkně proříznutou. Každého drzouna dokáže odpálkovat a moc se mi líbily její slovní přestřelky s „lovcem lidí“ Garrettem. Mimo jiné mě i zaujalo, že si Charly velice originálně pojmenovala svoje ňadra – Nebezpečí a Will Robinson.
Ukázka:
„Klobouk dolů, Davidsonová,“ řekl, aniž by odtrhnul oči od obrazovky. „Tohle chtělo koule.“
„Prosím tě,“ odfrkla jsem si. „To chtělo vaječníky. A ty mám hned dva.“
…
„Nikdy jsi mi je nepředstavila,“ houknul za mnou Garrett.
Ohlédla jsem se a tázavě zvedla obočí. Po tváři se mu rozlil ďábelský škleb. „Seznámila jsi mě s Nebezpečím a Willem Robinsonem, ale nikdy jsi mi nepředstavila ty další dva,“ řekl a pohledem sklouzl k mému podbřišku.
„Fajn,“ řekla jsem a otráveně si povzdychla. „Ale nemůžeš si z nich utahovat. Jsou na to dost citliví.“
Zvedl obě dlaně na obranu. „To bych si nikdy nedovolil.“
Přimhouřila jsem oči a podezíravě se na něj zadívala, ale pak jsem prstem ukázala zhruba do míst, kde se nacházel můj levý vaječník. „Tohle je Teleportuj mě,“ řekla jsem a ukázala na pravou stranu, „a tohle je Scotty.“
Hodnocení: *****
