Maminka mi vždycky říkala, abych si vzala pěkné prádlo, kdyby se mi něco stalo a já musela do nemocnice. Po přečtení Neviditelného si rozhodně budu brát pěkné prádlo, kdyby mě někdo zabil a policie mě našla s kalhotkama v puse.
(Mami, dělám si srandu.)
Atributy Neviditelného: Severská detektivka, sériový vrah, zajímavý motiv, přemýšlivý vyšetřovatel, krátká lovestory.
A teď vy ostatní…
Můj dojem z knihy je něco jako positioning osobního účtu u Ery: „Je to jen obyčejný účet. Ale má vše, co jste chtěli.“ Je to čistokrevná detektivka, bez kulturních narážek, sociologických studií a všelijakých vsuvek. Nečekejte druhého Larssona, těšte se na novou Christie.
Mladá žena se na večírku pohádá se svým přítelem, druhý den ráno je nalezena brutálně zavražděná. Jiná žena v baru flirtuje s cizím mužem, druhý den ráno je nalezená, hádáte správně, brutálně zavražděná. Třetí žena o samotě vyrábí hliněný džbán, druhý den ráno… Spojuje je něco? Nebo někdo? Kdo je vrah a jaký má motiv? A proč mají všechny tři ženy pusu zacpanou vlastním spodním prádlem? Komplikovaný příběh rozmotávají policejní vyšetřovatel spolu s televizním reportérem; každý z jedné strany, až se nakonec setkají nad posledním uzlíkem.
Jungstedtová píše úsporně; používá krátké věty a neříká víc, než je nutné. Vyhovuje mi svižné, hutné vyprávění bez zbytečných okecávaček. Dialogy bohužel trochu pokulhávají, jsou šroubované, jako by vypadly z rozhlasové hry (možná je to zásluha překladatelky). Naštěstí jich je v knize jen několik.
– Je fantastická, vydechl a otočil se k Peterovi, který šel těsně za ním s kamerou na rameni.
– Dlouho jsem neviděl krásnější ženu, souhlasil kolega. Kouzelný přízvuk. A ty oči. A tělo. Jsem ztracen.
Neviditelný je čtení na jedno dlouhé, deštivé odpoledne. Milovníci komplikovaných, mnohovrstevných příběhů budou trochu zklamaní, vášniví detektivkáři ze staré christiovské školy budou spokojení.
Recenze je od Sibiřanky.
