Hra se lvem aneb O neodpouštění
Číst Hru se lvem ihned po knize Odpuštění Lawrence Osborna je tak trochu… přízračné. Je jedno, zda jsme zrovna v Maroku, nebo kousek vedle v Libyi. Je jedno jestli shazuje bomby zrovna ten nebo onen stát. Na každé straně fronty umírají lidé, kteří netuší proč. V každém boji ztrácí lidé své blízké, a potom ve smutku zatínají zuby a přísahají pomstu. Dokonce svatá písma některých náboženství to doporučují – oko za oko, zub za zub… Spravedlivá válka? Svatá válka? Kdo si zaslouží stát se obětí pomsty? Kdo má právo se mstít? A kdy se tenhle kolotoč zastaví?
Svět se divoce točí ve vývrtce nekonečné bolesti a následné odplaty. Lidem totiž chybí jedno jediné – to prazákladní – to, co je v celé společnosti „upozaděno“ ve jménu moci a bohatství – ODPUŠTĚNÍ!
***
(Anotace) Duben 1986. Americké letouny bombardují sídlo plukovníka Kaddáfího v Libyi. 16-letý Asad – což v arabštině znamená lev – ztratí při náletu matku, dva bratry a obě sestry. Cítí se povolán k tomu, aby pomstil nejen svou rodinu, ale i celý národ, své náboženství a Velkého vůdce – Kaddáfího. Oko za oko, zub za zub.
O dvanáct let později přilétá Asad do New Yorku odhodlán k tomu, že zabije všech pět zbývajících pilotů, kteří se zúčastnili náletu, jednoho po druhém. John Corey – postava z předchozího bestselleru Ostrov Antrax – již není zaměstnán u newyorské policie, ale v protiteroristické jednotce. Je to právě on, kdo musí Asada zastavit. Ale než tohle udělá, musí najít sám sebe.
***
Asad Chalíl přilétá do Spojených států jako anděl pomsty. Libyjský džihádista. Neústupný, krutý, dobře vycvičený, s dobrým motivem a beze strachu ze smrti. Přilétá znovu roztočit kolotoč násilí. Nemilosrdně a s požitkem zabíjí nejen ty, kvůli kterým se léta v tomto „umění“ cvičil, ale také další nevinné. Znovu kypří půdu vzájemné nenávisti mezi křesťany a muslimy. Znovu zavdává svému nepříteli důvod jeho krutost oplácet…
A John Corey se – na popud čtenářů – také vrací. Nikoliv už jako detektiv New Yorské policie, ale jako člen Protiteroristické operační skupiny (POS). Je stále stejně užvaněný, nebo vlastně – je ještě ukecanější a nesnesitelnější, ale svým vděčným čtenářům za to přináší zajímavý pohled do centra všech bezpečnostních složek Ameriky. Pohled sarkastický a nezatížený zbytečnou úctou. Pohled vcelku erudovaný. A pohled občas také děsivý zejména pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že si za své daně žijí v bezpečí – to když se jednotlivé složky mezi sebou haštěří a když fungují na bázi Hlavy XXII. A to zrovna v té nejvypjatější chvíli, kdy by bylo třeba jednat.
Příběhy obou hlavních protagonistů se v knize střídají a děj je pomalu, ale jistě přivádí k sobě… Lev loví a je loven, ovšem lovci klopýtají mezi paragrafy a jsou ozbrojeni sotva oštěpem.
Kniha Hra se lvem je výborný thriller, dobře a svižně se čte a Nelson DeMille ještě navíc přidá velmi dobře zpracované informace o historickém pozadí konfliktu, a také – jak jsem již naznačil – velmi dobře a čtivě zpracované informace o pozadí práce všech možných i nemožných bezpečnostních složek. Napětí se postupně stupňuje až do malinko „umolousaného“ konce.
Kniha v Čechách vychází podruhé – tentokrát v nakladatelství Kniha Zlín, v novém a lepším překladu Pavla Bakiče, a především v „plném znění“ (839 stran namísto předchozích 496) i když občas tedy máte pocit, že by nějaké to zkrácení možná neškodilo.
V předmluvě k novému vydání (za oceánem vyšla kniha poprvé v roce 2000) píše Nelson DeMille, že se rozhodně necítí být prorokem 11. září, ale že už tehdy prostě něco „bylo ve vzduchu“. A já říkám, že ve vzduchu to je a bude pořád, dokud se mezi sebou prostě a jednoduše nedomluvíme a dokud si bez jakýchkoliv podmínek neodpustíme…
